Když hrají budoucí hvězdy: Co ukázala Minicopa 2026?

Pavel Mňuk
26. 2.
Minut čtení: 5

Aktualizováno: 26. 2.

Minulý týden jsem měl možnost vidět na vlastní oči pravděpodobně jeden z nejlepších mládežnických turnajů (pro kategorii U14), troufám si říct, nejen v Evropě, ale i na světě. Vždyť v minulosti se tohoto turnaje účastnili pozdější hvězdy, jako například Luka Dončić, Ricky Rubio, Victor Wembanyama, Domantas Sabonis, nebo z českého zastoupení Víťa Krejčí. Agenti i skauti se sjíždějí z celého světa, jen aby mohli vidět talentované hráče a budoucí hvězdy na této mimořádné akci.

Abych to ve zkratce vysvětlil, tak Minicopa je turnaj pro mladé hráče ve Španělsku, který se pořádá souběžně se španělským pohárem pro muže: Copa del Rey. Finální fáze poháru se pořádá souběžně na jednom místě pro mladé i dospělé hráče, čímž je turnaj výjimečný. Spousta mladých hráčů zde okusí nevídaně velkou kulisu v podobě mnoha fanoušků, kteří před zápasy dospělých kolegů zavítají na zápasy „budoucích hvězd“. Minicopy se mohou zúčastnit pouze akademie týmů, které hrají ACB ligu (nejvyšší mužská španělská soutěž). Samozřejmě, finálový turnaj má omezený počet míst, a proto se hraje nejdřív kvalifikační turnaj, kde jsou týmy rozděleny do skupin a svou účast na finále si musí vybojovat. Některé týmy však mají jistou přímou účast, jako letos Valencie, která byla pořádajícím týmem, a druhé místo patřilo Barceloně jako vítězi předchozího ročníku Minicopy.

Mimo finálový turnaj jsem měl možnost vidět právě i kvalifikační turnaj, ale ten až na pár výjimek nebyl moc velkou podívanou, protože mnoho zápasů končilo rozdílem 50 bodů, což je strop, o kolik můžete prohrát i ve finálové fázi. Po dosažení tohoto rozdílu už jste vlastně prohráli, ale ve hře se pokračuje až do konce hracího období, bez dalšího počítání skóre. Protože byly výsledky kvalifikačního turnaje tak vysoké, těšil jsem se na finálový turnaj, kde jsem doufal v lepší podívanou a vyrovnané zápasy. Letos bylo na turnaji z Česka dvojí zastoupení: Patrik Matějka, který už druhým rokem působí v akademii Tirma Gran Canaria a Jakub Jan Marek z TJ Start Havířov. Ten byl na try-outu s týmem UCAM Murcia, ale jejich tým se bohužel přes kvalifikační turnaj nedostal.

Finálového turnaje se účastnilo celkem 8 týmů: Barça, Valencia, Real Madrid, CB Canarias, Tirma Gran Canaria, Zaragoza, Unicaja a Manresa. Atmosféra turnaje v aréně Fonteta de Sant Lluís (bývalá aréna pro zápasy mužů) byla nepopsatelná. Viděl jsem téměř všechna utkání a na všechny zápasy chodilo opravdu hodně lidí, a to nemluvím o „El Clásico“ a finálovém zápase. Všechna utkání byla moderovaná s doprovodnými programy o přestávkách a zároveň probíhalo spoustu dalších doprovodných aktivit a stánků ve fan zóně před arénou. Jednalo se opravdu o basketbalový svátek a dle mého názoru mají vše velmi dobře promyšlené. Mnoho fanoušků cestuje z celého Španělska, aby zažili tuto mimořádnou atmosféru.

Co se týče samotného turnaje, hráči mají extrémně náročný program. Turnaj probíhá od středy do neděle, a pokud postoupíte do semifinále, znamená to odehrát 5 utkání v 5 dnech, což je podle mě extrém.

První tři dny probíhala utkání ve dvou skupinách po čtyřech týmech, která mě upřímně zklamala. Většina zápasů končila vyššími rozdíly a herní projev byl často slabší. Obranná intenzita místy chyběla, hráči se více soustředili na prostor pod košem a kombinace v útoku byly minimální. Podle mého názoru k tomu částečně přispívá i výrazná fyzická nevyrovnanost některých týmů. Madrid, Barcelona či Gran Canaria měly ve svých kádrech dva až tři hráče, kteří byli oproti ostatním výrazně fyzicky vyspělejší nejenom vzrůstem, ale i celkovou stavbou těla. Až si pak člověk říká, jestli některým z nich je opravdu čtrnáct. Otázkou ale zůstává, zda přílišné spoléhání na okamžitou fyzickou převahu prospívá dlouhodobému rozvoji. Pokud je útok postaven převážně na jednom či dvou dominantních hráčích, kvůli fyzické převaze a ostatní, kteří mají potenciál sedí na lavičce nebo jsou sice na hřišti, ale nedotknou se míče, protože ho tito hráči nepustí z ruky, tak tím může výrazně trpět jejichl dlouhodobý rozvoj.

Napínavé zápasy přišly až v semifinálové fázi. Nejprve El Clásico: Real versus Barça, který skončil rozdílem 7 bodů. V průběhu zápasu se tahaly o každý bod, skóre se přelévalo, ale především díky obětavému výkonu na obranné i útočné polovině rozehrávače Gaela Gómeze došel Real Madrid k vítězství. Z týmu Barcelony musím vyzdvihnout Szymona Nagorského, který odehrál celých 40 minut. V tomto zápase se sice výrazněji nepředvedl, ale za mě jde rozhodně o jeden z největších talentů Barcelony a jednoho z těch „velkých“ borců, u nichž jejich věku opravdu věřím. Viděl jsem ho už na turnaji minulý rok a je znát, že s ním odvedli velký kus práce.

Druhé semifinálové utkání bylo mezi domácí Valencií a Gran Canarií. Kdybyste se mě zeptali před zápasem, vsadil bych na Gran Canarii. Jednak z hlediska papírově silnějšího týmu, ale především kvůli náznakům kolektivní hry, kterou předvedli v zápase základní skupiny proti Barceloně a která jim tehdy zajistila vítězství. Nicméně v tomto utkání se to, jak bylo patrné už po prvních minutách, vytratilo. Valencie průběžně střídala, všichni hráči byli zapojeni do hry, a proto si vytvářeli volné pozice, ze kterých skórovali (5 hráčů se dostalo na dvouciferný počet bodů). Naopak Gran Canaria téměř nestřídala a její útok visel na jednom či dvou hráčích. V tomto zápase jednoznačně zvítězila kolektivní hra Valencie nad individuálními výkony Gran Canarie výsledkem 88:79.

Na finálový zápas Valencie a Realu Madrid, který se konal v nové Roig Aréně, přišlo neuvěřitelných 7 143 lidí. Nedokážu si představit, co to muselo znamenat pro mladé hráče ani jestli byli nervózní, ale věřím, že to pro ně byl zážitek na celý život. Zprvu jsem se bál, aby z utkání nebyl debakl, protože v základní skupině prohrála Valencie 42:93. To se naštěstí nestalo a prvních 20 minut nabídlo opravdu napínavý a vyrovnaný zápas plný skvělých akcí mládežnického basketbalu. Bohužel ve druhém poločase Real přešel do silnějšího útočného módu a Valencie nedokázala odpovědět. Z mého pohledu řešení nenašla především proto, že si brala příliš mnoho střel z dálky, zejména Promise Ikponwmenosa Amandi, který měl střelbu 1 z 10 za tři body, a Nathan Furnemont s bilancí 3 z 15. Neproměnili důležité střely v klíčových momentech, Real se začal vzdalovat a nakonec zvítězil 77:93.

Z Valencie bych vyzdvihl Alberta Monsonise, který je sice nenápadný svým menším vzrůstem, ale přesto se dokáže prosadit. Pokud ještě vyroste, věřím, že o něm uslyšíme velké věci. Zajímavý je také Patrick Eke, který odvedl přesně svou práci, doskočil potřebné míče a když bylo třeba, dokázal zakončit. Nathan Furnemont je velmi talentovaný rozehrávač, který věřím, že se také ještě předvede, ale v tomto zápase se snažil vzít hru příliš na sebe, a proto se mu tolik nedařilo. Z Realu Madrid se v tomto zápase blýsknul Mason Broyles, který si svými výkony vysloužil i celkové ocenění pro nejužitečnějšího hráče Minicopy.

All-star tým: