Návštěva ve Würzburg Baskets

Minulý týden jsem měl díky mému známému možnost strávit v německé mládežnické akademii Würzburg Baskets, která je propojená s profesionálním klubem působícím v nejvyšší německé soutěži Basketball Bundesliga (BBL). Akademie byla založena v roce 2011 a jejím hlavním cílem je vychovávat vlastní hráče pro profesionální basketbal.

Nejznámějším jménem spojeným s Würzburgem je samozřejmě Dirk Nowitzki, který zde basketbalově vyrostl. Akademie ale vychovala také Maximiliana Klebera, aktuálně hráče Los Angeles Lakers, bývalého německého reprezentanta Maxe Ugraie nebo Hannese Steinbacha, který momentálně působí v první divizi NCAA za Washington Huskies a je u něj předpokládán výběr v prvním kole draftu NBA mezi top 15.

Tréninkové centrum v bývalém pivovaru

Tréninkové centrum se nachází v prostorách starého zrekonstruovaného pivovaru, který dnes slouží jako obchodní a sportovní zóna.

Po vstupu a průchodu chodbou s fotografiemi známých tváří Würzburg Baskets se člověk dostane do hlavního vestibulu, kde se nachází moderně vybavená posilovna, kryokomory, bar, vstup do šaten i samotné haly. V horním patře jsou kanceláře, které jsou řešené jako otevřený prostor. I z kanceláří je tak vidět přímo do posilovny, což celému prostředí dodává velmi příjemnou a „domáckou“ atmosféru. V hale se nacházejí dvě regulérní hřiště a celkem šest košů. Kvůli malé vzdálenosti mezi oběma hřišti se ale prostor efektivně využívá pouze pro trénink jednoho týmu.

Jak funguje akademie?

Akademie funguje už od školních přípravek. Směrem nahoru pak hrají jednotlivé týmy v kategoriích U12 a U14 bavorskou ligu, v U16 soutěž JBBL (nejvyšší německá liga U16) a v U19 NBBL (nejvyšší německá liga U19). Součástí struktury je také tým ProB, který slouží jako rozvojový tým, kde mladí hráči sbírají zkušenosti proti dospělým hráčům. ProB je třetí nejvyšší soutěž v Německu.

Akademie představuje vrchol basketbalové pyramidy v regionu a velmi úzce spolupracuje s okolními kluby. Každý rok na konci sezóny pořádají otevřené try-outy pro všechny věkové kategorie od U12 až po U19. Try-outy probíhají formou jednoho až tří tréninků, většinou záleží na rozhodnutí trenéra dané kategorie.

Informace o try-outu dostávají hráči prostřednictvím svých domácích klubů, ale přihláška je zároveň veřejně dostupná na webu akademie, takže se může přihlásit prakticky kdokoliv. Na try-outu se může v různých dnech sejít 30+ hráčů, přičemž do finálního týmu se dostane přibližně 15–20 z nich.

Zajímavé je, že try-out absolvují nejen noví hráči, ale i ti, kteří už v akademii v minulosti působili. Právě proto je pro akademii klíčová spolupráce s domácími kluby, odkud hráči přicházejí. I během působení v akademii totiž hráči nadále absolvují alespoň jeden trénink týdně ve svém mateřském klubu a často za něj nastupují i v zápasech. Pokud by se tedy po nějaké době s akademií rozešli, stále mají vytvořené vazby a místo, kam se mohou vrátit.

Co se týče výběru hráčů, důležitým faktorem je samozřejmě výška. V mladších kategoriích se na ni trenéři zaměřují výrazně více, i když hráč ještě nemusí mít takové basketbalové dovednosti. Ve starších kategoriích už ale musí mít hráč kromě fyzických parametrů také potřebné dovednosti a pohyblivost.

Tréninkový proces

Kategorie U12 a U14 trénují 2–3× týdně plus jeden trénink absolvují ve svém domácím klubu. Právě u mladších hráčů chtějí trenéři nechat prostor i pro další sporty a koníčky, aby se rozvíjela jejich obecná pohybová průprava.

Tréninky trvají 90–120 minut a několikrát týdně je doplňuje atletická příprava v délce 30–45 minut. U starších kategorií už se počet tréninků pohybuje kolem 4–5 týdně, ale hodně záleží na programu. Samozřejmostí jsou také individuální tréninky.

Překvapení: Profesionální tým trénuje jen jednou denně

Velkým překvapením pro mě byla struktura tréninků A-týmu hrajícího BBL. Profesionální tým totiž trénuje pouze jednou denně, což jsem u profesionálního basketbalu viděl poprvé. Je ale potřeba dodat, že celý blok trvá až čtyři hodiny a zahrnuje meeting, posilovnu, týmový trénink i individuální práci před a po tréninku. Kromě toho si hráči samozřejmě přidávají i vlastní individuální práci mimo týmový program.

Hlavní trenér mi to vysvětlil tak, že někteří hráči dojíždějí na trénink i 30 minut a nepřipadá mu rozumné, aby během dne jezdili několikrát sem a tam.

„Hráči ti něco dávají. Dávají ti svůj čas a energii, takže jim také musíš něco dát. A tohle byl jeden ze způsobů, jak to udělat.“

Osobně mi to připadá jako velmi zajímavý model, který hráčům zároveň přináší více volného času a prostoru pro regeneraci. Jestli je to lepší cesta? Těžko říct. Trenér je ale u týmu už pět let a během posledních tří sezon dokázal s týmem pokaždé přímo postoupit do play-off BBL, takže asi tak.

Setkání se Sašou Filipovskim

Velmi zajímavou zkušeností bylo také krátké setkání se slovinským trenérem Sašou Filipovskim, který během kariéry vedl kluby jako AS Monaco Basket, KK Partizan nebo Banvit, se kterým se dostal až do finále Basketball Champions League. Během své kariéry získal dva tituly ve slovinské lize, dvakrát vyhrál polskou ligu, turecký pohár a třikrát byl vyhlášen trenérem roku v Polsku.

Z našeho krátkého, ale velmi inspirativního rozhovoru jsem si odnesl několik zajímavých myšlenek:

• Je potřeba adaptovat se na prostředí a kulturu, ve které člověk působí. Francouzi jsou velmi atletičtí, Němci fyzičtí, Španělé rychlí a v Polsku se více prosazují hráči s individuálními dovednostmi.

• S americkými hráči se podle něj nedá hrát příliš složitý systém plný setů – hru je potřeba více zjednodušit.

• Basketbal i hráči se neustále mění, a pokud nechce trenér zůstat pozadu, musí se vyvíjet i jeho herní koncept.

• Mladí trenéři často chtějí příliš mnoho najednou, snadno podléhají frustraci a emocím. Se zkušenostmi ale člověk zjistí, že je někdy lepší řešit věci s chladnou hlavou. Jak se říká: ráno je moudřejší večera.